Splín

Ať člověk chce či né, a ať si to připouští víc nebo míň vždycky ho to někde dostihne. Je to jako facka kterou nikdo nečeká. Dokáže schladit jakkoli radostný okamžik a ve vteřině s vámi zamávat jako s kusem hadru. Pak je všemu konec a já se snažím myslet na něco radostnějšího. Dneska mě to překvapilo zrovna když jsem koukala na stránky slevomatů a do očí mi padly nějaké víkendové pobyty. Všechno tohle mě nadchlo a zlepšilo náladu, ale to opravdu jen na pár vteřin. Do té doby než jsem si uvědomila že tohle všechno nemám s kým sdílet. Nemám si s kým co naplánovat, někam vyjet aspoň na víkend a podělit se o své zážitky. Je to smutné a už mě to celkem štve. Bohužel je to nevyhnutelné a pokusy na internetu stylem pokus omyl jsem už zavrhla. Částečně jsem se s tím že jsem už delší dobu sama srovnala, ale tyhle případy kdy mě to z čista jasna povalí mě štvou a dostávají mě pokaždé víc a víc. Navíc se poslední dobou objevují čím dál tím častěji. Předtím to bylo na víkendu kdy ostatní kupovali nějaké maličkosti pro své blízké, a já si při tom všem vybírání a nadšení najednou uvědomila že tu maličkost nebudu mít komu dát. V tu chvíli je mi najednou smutno. Vybavuje se mi scéna z filmu o Harry Potterrovi a strašidelných Mozkomorech kteří z člověka vysávali a obnovovali jen ty špatné vzpomínky. Nevím jestli mě v tu chvíli víc mrzí to že jsem sama, nebo to že si uvědomím že nemám tyhle věci s kým sdílet. Je to težké vystřízlivění. Momentálně mě ulkidňuje to že v příštích dnech budu mít jistě úplně jiné starosti a večer snad i padnu do postele únavou. To na chvíli rozptýlí jak mě tak mé myšlenky. A kdo ví. Třeba se mi už konečně začne dařit aspoň o trochu víc než doposud. Snad toho nechci až tak moc a vyjde řada i na mě s pár slunečnými dny. Je lepší brát život takový jaký je, než si malovat vše až moc na růžovo. Je až ku podivu jak dokáže člověka život změnit s optimisty na realistu. Sama si to nedokážu vysvětlit, ale k tomuhle si asi musí dojít každý sám. Někdy by mě zajímalo jaké má semnou osud další plány, pak si řeknu že nemusím vědět všechno a musím se spokojit s tím co mám. Asi by to ani nebylo ono kdyby každý věděl co si pro něj zítřek nachystal. A já, já jsem tu vysypala všechny své myšlenky a doufám že zas budu mít o něco lehčí spaní. Tak dobrou noc všem a přeju slunné zítřky ať už prožíváte právě cokoli, a bojujete s tím sami nebo aspoň v tandemu. Zase se brzy ozvu.